Udržitelnost našeho důchodového systému

Je pravdou, že do něj lidé nevstupují lidé dobrovolně, ale jsou tím donuceni zákonem – ale podstata je hlavní – jedná se o dlouhodobě neudržitelný systém, který je založený na tom, že do systému vstupují stále noví účastníci, zatímco první účastníci dostávají ze systému odměnu (v našem případě důchod). Nebudu teď řešit odměnu pro někoho, kdo do systému účastníky přivádí, tady je to naší povinností. Z podstaty věci tento systém může fungovat v době, kdy počet lidí do systému přispívající je vyšší, než počet lidí, kteří peníze čerpají. Nebo v okamžiku, kdy se rozdělí jen objem peněz, který se vybere – ale pak neznáme přesnou částku, kolik kdo dostane – v našem systému je vyplácená částka všem určena a nikdo neřeší, zda se vybere dostatečný objem prostředků. Navíc je rovněž známo, že počet lidí do systému přispívající bude dále klesat, ale na druhé straně bude růst počet lidí, kteří peníze čerpají. Což nezbytně znamená, že se zvyšuje objem peněz které se ze systému čerpají. Ani v posledních letech, kdy ekonomika rekordně roste, máme nejnižší nezaměstnanost (a tedy počet lidí do systému přispívajících je rekordně vysoký), tak ani v této době není důchodový účet vyrovnaný, nebo snad dokonce v přebytku. Nejsme tedy svědky „pyramidové hry“, které v našem případě říkáme důchodový systém? Co se stane v okamžiku, až přijde krize, vzroste nezaměstnanost a tedy klesne počet lidí do systému přispívajících? Logicky se nám jen zvýší schodek systému.

O nutnosti reformy důchodového systému se hovoří více než 20 let (psal jsem na toto téma diplomovou práci v roce 1997/98 a již tehdy bylo jednoznačným závěrem, že je reforma nutná, již v těchto letech všichni ekonomové tvrdili, že se reformě nevyhneme). Není snad „trestným činem“ samotný fakt, že se se systémem nikdo nesnaží něco dělat, když ví, že není udržitelný? Není „trestné“ to, když se tvrdí, že žádná reforma není třeba? Není „postižitelné“ deficit na účtu dále zvyšovat tím, že zvyšujeme penzí o vyšší částku, než je inflace? Nechtěl bych v tomto být soudcem, ale byl bych velmi rád, kdyby se někdo těmito otázkami zabýval. Není povinností řádného hospodáře utrácet pouze takový objem prostředků, který má?

Vzhledem k tomu, že se 20 let prakticky nic neudálo (a když nějaký pokus o reformu přišel, tak se vzápětí zrušil), tak se obávám, že deficit bude narůstat i nadále. Neměla by existovat legální možnost se ze systému odhlásit, pokud máme otazníky nad jeho fungováním a udržitelností? Může Vás někdo nutit přispívat do systému, který má nastavené nereálné parametry? Je jisté, že přijde další krize, není to otázka zda, ale kdy. Pak schodek systému bude ještě vyšší – pak ale může být na jeho změnu pozdě, stát nemusí mít dostatek prostředků na jeho reformu. A stát jsme my všichni – my nebudeme mít peníze, abychom si systém udrželi… Mám spoustu otázek a tímto článkem jen uvažuji „nahlas“. Mým cílem je otevřít debatu a možná dostat odpovědi na některé z mých otázek.

Jede závěr si ale dovolím – pro každého, kdo do důchodu půjde za déle než 20 let by ale měl být závěr jednoznačný – začněte se na důchod připravovat sami, stát toho s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude schopen. Nebo mne někdo přesvědčí, že by to mělo být jinak?    

(VK)