Jazykové dovednosti

Téměř všechny společnosti spolupracují se zahraničními firmami nebo jsou součástí mezinárodních konglomerátů, ale zaměstnavatelé vyžadují jazykové certifikáty nebo státní jazykovou zkoušku jen výjimečně. Hodnocení jazykové vybavenosti je tudíž nedílnou součástí výběru uchazečů na danou pozici. Dovolte mi tedy věnovat pár řádek této problematice.

Prvním orientačním bodem pro člověka, který obsazuje pozici, je to, jak daný uchazeč sám hodnotí své schopnosti. Ovšem subjektivní pohled na naše vlastní dovednosti bývá velmi často zkreslený nároky, které na sebe klademe. Stejná úroveň znalosti jazyku může být pro jednoho žalostně nedostatečná, pro druhého více než uspokojující.

Nicméně zůstává tu stále problém, jak posoudit, zda je dané sebehodnocení skutečně relevantní. Ideálně by všichni uchazeči měli používat stejnou „stupnici“. Je možné použít Evropský referenční rámec, který jazykové úrovně rozděluje do skupin (nejnižší A1 až nejvyšší C2) a poměrně jasně definuje, co je člověk, patřící do určité úrovně, schopen v cizím jazyku zvládnout. Možná by bylo dobré každému uchazeči tuto tabulku předložit, aby sám určil, na které úrovni dokáže v cizím jazyce komunikovat. Pro názornější představu přikládám odkaz na tuto tabulku v češtiněhttp://www.europass.cz/wpcontent/uploads/sebehodnoceni.pdf a v angličtiněhttp://www.linguanet-europa.org/pdfs/self-assessment-grid-en.pdf .

Jiná situace je samozřejmě v případě, že uchazeč absolvoval některé z jazykových zkoušek či certifikátů, pak lze informaci o úrovni jazykových dovedností brát jako objektivní.

Nejjistějším prostředkem, jak zjistit jaké má uchazeč skutečně předpoklady pro danou pozici, zůstává nadále osobní pohovor v cizím jazyce, kdy recruiter může ověřit a zjistit, nakolik skutečnost odpovídá sebehodnocení. A i informace o schopnosti uchazeče objektivně posoudit své hranice má vypovídající hodnotu.