Vycházet, či nevycházet kandidátům vstříc, co se týče hodiny pohovoru?

Vždy jsem upřednostnila čas přes oběd či odpoledne po práci, i když jsem chápala, že ne každý má chuť zůstávat v práci jen kvůli mě až do večerních hodin. Když jsem začala pracovat tady, tak jsem si řekla, že začnu oplácet ochotu jiných a i přes to, že budu muset vstávat o hodinu dřív (něco nepředstavitelného :), přijdu o oběd, či zůstávanu v práci déle na úkor zábavy, budu kandidátům vycházet vstříc i já. Představy se velmi brzy začaly stávat skutečností, a proto jsem aktivně chodila do práce v půl osmé ráno, abych už na 8 byla připravená na schůzku s kandidátem. Jaké bylo mé rozčarování, když mi poprvé nepřišel kandidát (či kandidátka) na smluvenou schůzku a ani se nenamáhal omluvit (nebo minutu před sjednanou schůzkou poslal informaci, že se omlouvá, ale že to nestíhá - to to opravdu nevěděl dříve?). Poté se to stalo podruhé, potřetí, ... podesáté, .. Zpočátku jsem měla snahu kandidáty omlouvat, volat jim a domluvit si náhradní termín, teď se nenamáhám. Myslím, že to svědčí o nejednom povahovém rysu kandidáta a když nepřijde na schůzku ke mně, proč by se potom namáhal ke klientovi? Bohužel jsou díky těmto kandidátům biti další potenciální kandidáti. Poslední dobou mě nějak ta snaha vycházet všem kandidátům vstříc opouští... bohužel... A tímto se omlouvám všem budoucím kandidátům, neberte si to prosím osobně a tak, že už nedůvěřuji všem na počkání.. Pouze už se snažím býti poučenou..

A - nikdy nevíte, kdy v budoucnu mě ještě potkáte:))

PS: pokud byste mi třeba k uvedenému tématu rádi něco sdělili, napiště mi, prosím, na adresu martina.hnilickova@r4u.cz

Martina